Atilla a Ruprecht

Archiv 2011



17.12.2011 Máme za sebou Den přivolávačských her Susan Garrett pod vedením Katky Lerlové. Zúčastnil se tentokrát Rupík, Atillu si po tento den užívali Jirkovi rodiče. Seminář probíhal v CDA a moc se mi líbil. Protrénovali jsme si některé známé věci, ujasnili jsme si věci nejasné a objevili pár věcí nových. Já jsem se i podrobně vyptala na webináře Susan Garrett, se svojí angličtinou jsem měla strach se přihlásit, ale vypadá to, že bych to mohla zvládnout. Takže už mi chybí opravdu pár maličkostí - spoustu peněz a hodně času, který je třeba v trvání webináře nalézt. Ale věřím, že obojí nějak uškudlím a pak už musím jen doufat, že Susan další webináře otevře. 

8.12.2011 Vánoce se blíží a proto bych všechny ráda upozornila na charitativní obchůdek při útulku v Kralupech n. Vlt. http://www.utulek-kralupy.estranky.cz/clanky/utulkovy-charitativni-obchudek.html  Mají tam moc hezké věci, určitě tím uděláte někomu radost (třeba i sobě). Rozhodně tím pomůžete psům právě z tohoto útulku.
Já se pomalu ukládám k zimnímu spánku neboť jsem momentálně permanentně zmrzlá. Ne tak psi. Snažím se jim vnutit pocit, že by s přibývajícím ošklivým počasím mohlo ubýt jejich radosti ze života a že by neškodilo ubrat na aktivitách venku. Zatím se oba tváří, že nechápou... 
Přihlásila jsem tedy alespoň Rupíka ke Katce Lerlové na přivolávačské hry podle Susan Garrett a vypadá to, že bychom mohli v zimě absolvovat pár tréninku obedience v Praze v hale.  
Do sekce Galerie jsem přidala pár odkazů na fotky, které se moc povedly a kde jsou kluci bezvadně nafocení. Jsou to fotky z intenzivky s Míšou Novákovou, kdy fotil Jan Dvořák ( http://hawkeyeinblack.rajce.idnes.cz/Intenzivka_s_Misou_Novakovou_13112011/  ) a fotky ze cvičáku, kdy moc hezké fotky vytvořila Jana Weinzettelová, která pravidelně fotí na sobotních výcvikách na našem cvičáku ( http://wiki5.rajce.idnes.cz/Agility_Trebon_-_1.10.2011/  a http://wiki5.rajce.idnes.cz/Agility_Trebon_prochazka_-_3.12.2011/. Foťáku se občas v sobotu chopí i panička od Impy a i na těchto fotkách se kluci občas objeví (  http://imperia.rajce.idnes.cz/Cvicak_26.11.2011/  a http://imperia.rajce.idnes.cz/Cvicak_22.10.2011/#IMG1_4240.jpg )

15.11.2011 V neděli jsme se s Rupíkem zúčastnili intenzivního agility tréninku na našem cvičáku, běhali jsme pod vedením Míši Novákové. Trénink dopadl výborně, Rupík se úžasně soustředil, vůbec jsem nečekala, že v přítomnosti cizích psů se bude chovat tak "borderkovsky" a vůbec nevnímat okolí. Jenom párkrát si čuchnul, ale nikdy ne přímo při sekvenci, jen když jsme se přesouvali třeba na start. Byla jsem překvapená, dost se v něm projevuje jezevčík, ale zvládl to na jedničku. Jen, když kolem projíždí vlak, tak sedí nebo leží jako solnej sloup a vůbec se nechce pohnout, jako by byl strachy úplně ochromený. Tohle zatím pořád nemůžeme prolomit, ale nesmí se to uspěchat a tlačit na něj... Trénink byl výborný, Míša se zaměřila především na základy a na samostatnou práci a to nám přesně sedlo... 
V týdnu před tímto víkendem jsem si naplánovala trasu cca 20 km a poprvé zkusila zapřáhnout i Rupíka. Chvilku mu trvalo než pochopil, co se má dělat a motal se mi kolem nohou a kolem Atíka. Ale pak mu došlo, že s postrojem na těle se má ťapat dopředu a celkem to šlo. Napoprvé to bylo docela dobré. Atík není vůbec žádný tahoun a Rupík asi taky nebude, ale já to hrotit nehodlám. Tahání jsem si užila s Wilíkem a teď holt se bude chodit vlastníma silama :-) 
Teď už se moc těším na prosinec a na výcvik s Katkou Lerlovou. Přihlásila jsem zase Rupíka - došlo mi, že celé léto a podzim jezdil na akce Atík, tak ať si Rupík taky užije a otrká se. 
  

29.10.2011 Úplnou náhodou jsem objevila na webových stránkách cvičáku Javorka v České Třebové, že pořádají 28.10 intenzivku obedience s Ladou Richterovou. I přesto, že intenzivka byla dělaná víceméně pro jejich členy, byla organizátorka p. Skalická tak hodná, že mě a Atillu také přihlásila. Cvičák už trochu známe, s Wilíkem jsem tam složila naše vůbec první zkoušky OB-Z a s Atíkem jsme nedávno tamtéž vyhráli v kategorii OB-Z závody. Výcvik byl především zaměřený na základy a to především na pozici u nohy a aport a také na koncentraci psa, kdy jsme dělali spoustu her a cviků splečně s ostatními psy a často všichni najednou. Byla poměrně velká zima, takže já se klepala a Atík byl velmi spokojený. Lada byla jako vždy přijemná a empatická (ona ani jiná být neumí) a nikomu nic nedpustila a nikoho neošidila v pomoci s jednotlivými prvky výcviku. 
Atíkovi se líbilo, mě to ale tentokrát nějak hodně zmohlo, docela je unavující vstávat ve čtvrt na pět a jet tři a půl hodiny, celý den se psem intenzivně v zimě cvičit a zase jet pomalu přes celou republiku tři a půl hodiny domů, ale co se dá dělat, když blíž prostě akce podobného druhu nejsou. Poslední dobou jsem vděčná, když je něco aspoň v Praze, to je ještě relativně blízko (150 km).  

10.10.2011 O víkendu jsme naše milá čtyřnohá stvoření rozdělili, každý z nich měl jiný program. 
Ruprecht si užil sobotu na výstavě v Budějovicích s Jirkou, kdy se vzájemně socializovali. Dle hlášení, které mi Jirka podal proběhlo vše naprosto bez problémů, akorát při spatření jakéhokoli irského setra Rupík šílel, což Jirku zmátlo, mě to ale nepřekvapuje. Ruprechtík se totiž na cvičáku zamiloval do irské setřice Angee a tímto citem je momentálně naprosto pohlcen. Po návratu domů prý spal jako špalek, což je u něj poslední dobou naprosto nevídané.
My jsme se s Atíkem vydali pokořit 25 km dlouhou trať do Jizerek a Krkonoš na akci s názvem Pojizeřím za sluncem (hahaha), která byla koncipována jako dogtrekkový speciál pro bígly a chodské psy. Byla však otevřena i kategorie open pro ostatní plemena.  Připojili jsme se k Tereze a Honzovi a bíglům Mesíkovi a Fanynce. Trať byla dle mého názoru a i dle názoru déle chodících dogtrekařů dost náročná - samé stoupání a klesání, jen prudkost kopců se měnila a myslím, že horší počasí už zřejmě nešlo "nainstalovat". Déšť, vítr, zima a když už se zdálo, že to horší být nemůže, začala chumelenice. Také poměrně dost lidí vzdalo. Do cíle jsme došli s obavou, že se na nás čeká s vyhlášením. Proto pro nás bylo překvapením, že je teprve půl druhé, my to odhadovali tak na třetí čtvrtou hodinu. Nakonec jsme se ve své kategorii - open na 25 km - umístili s časem 5 hodin 16 minut na krásném třetím místě (bylo cca 9 závodníků). Honza s Mesíkem byl v kategorii bíglové na 25 km na třetím a Terka s Fanynkou na čtvrtém místě. 
Moc mě mrzí, že nebylo aspoň trochu lepší počasí, abych si užila krásu Jizerek a Krkonoš, protože právě kvůli tomu se na takovéhle akce jezdí, nicméně se mi akce moc líbila, organizace treku a pořadatelé byli moc fajn a ještě jsme si domů odvezli velmi originální pohár. Celou akci velice hezky a výstižně popsal Honza ve svém článku - zde http://terkypsi.webnode.cz/news/pojizerim-za-sluncem-dogtrekking-/

6.10.2011 Tak jsem se rozhodla, že se musíme také pochlubit cizím peřím, vlastně ono ani tak cizí není - jsou to úspěchy Atíkových rodičů. 
Mamka Nessie - na zářijové schůzi klubu BCCCZ jí byl předán pohár a titul - Kubový šampion. Moc Nessie gratulujeme. 
Taťka Koník - ten si také vede výborně a stal se v letošním roce Mistrem ČR ve výkonu - konkrétně IPO3. Soutěžících sice nebylo moc, ale body, které Koník získal jsou vynikající - stopa 84 b., poslušnost 93 b. a obrana 87 b. Koník se také v letošním roce kvalifikoval a následně zúčastnil dvou výběrových závodů MČR IPO. Této soutěže se dosud zúčastanily snad pouze tři nebo čtyři border kolie. Také Koníkovi moc gratulujeme.

2.10.2011 Ve středu jsme si udělali výlet do zaniklé Nové Vsi, Atíka jsem si "zapřáhla" do sedáku, došli jsme tradičně k hranicím a na zpáteční cestě jsme se zastavili u hájovny. Rupík má též (samozřejmě mojí blbostí) novou zkušenost. Dostal šlehu ohradníkem. Jenom vykviknul, zježili se mu chlupy, vteřinku ho neposlouchaly zadní nožky, pak se naštěstí oklepal a pokračoval, jako by se nic nestalo (uf, zaplaťpámbů. Znám dost psů, co to nepřežili). 
Fotky z výletu a ze zkoušek v Třebové jsem konečně dala na rajče. 

19.9.2011 Máme za sebou další závody, které tentokrát probíhaly v neděli na krásném cvičáku v České Třebové. Abychom nemuseli ráno brzo vstávat, domluvili jsme se na noclehu v kempu v Záměli u Potštejna, kam každé léto jezdíme na psí tábory. Jaké bylo naše překvapení, když v sobotu večer po příjezdu jsme zjistili, že je kemp plný belgičáků (klub belgických ovčáku tu měl výcvikový víkend) a s nimi i naše kamarádka, která vlastní dva tervíky. Kluci se aspoň po dlouhé cestě vylítali s ostatními hafany, pani Křížová, majitelka kempu nám předložila výbornou rajskou a druhý den ráno jsme vyrazili do Třebové, která je vzdálená cca 20 km. 
Závody tentokrát probíhali "zpřeházeně", naše kategorie OB-Z se dostala na řadu až jako poslední a já s Atíkem jsem šla jako čtvrtá od konce, tedy odpoledne a slunce už pěkně pražilo. Konečně taky jednou měla kategorie OB 3 výhodu v tom, že šli na řadu hned ráno. 
S Atíkem jsme získali 256,5 bodu a kupodivu tyto body stačili na první místo (z deseti soutěžících). Objektivně musím říct, že se mi naše vystoupení moc nelíbilo. Obdrželi jsme nulu za odložení v sedě, kdy si Atilla prostě kecnul na zem, přece nebude sedět, že. Další "hrůzou" byla chůze u nohy. Atilla se za mnou táhnul jak lemra lemrovitá a při polohách na dálku byl hodně nepozornej - přišlo mi, že řeší stewarda za sebou. Naopak velice mě potěšilo přivolání, dřívka a aport přes překážku. Aport přes překážku máme sice stabilně slušný, ale povedlo se mi tak debilně hodit činku, že byla hrozně daleko a hlavně se odkutálela úplně na stranu. Přesto se při vracení Atík zorientoval a skočil překážku i zpátky za což si vysloužil potlesk od diváků. 

12.9.2011 V sobotu jsme jeli do Plzně na obedience závody, kde byl Atík přihlášen do kategorie OB-Z. Měli jsme celkem štěstí na pořadí - závodili jsme jako druzí - protože bylo celý den šílené vedro a my stihli odcvičit ještě v ranním chládku. 
Atík vyfásnul dvě nuly - jednu za odložení v sedě (tam to byla blbá shoda okolností), ale ta druhá nula, za dřívka mě mrzí. Jednak to byla moje chyba respektive neznalost řádu, ale hlavně doufám, že jsem mu tenhle cvik nepokazila do budoucna. Atík přinesl správné dřívko a čekal až mu ho odeberu. Já čekala na povel stewarda jenže v Zetkách dřívko odebírám sama, bez pokynu stewarda. Tak jsme tak všichni čekali, až Atík znejistěl jestli má to pravé, pustil ho a šel hledat další....
Zbytek odcvičil celkem slušně, takže ve výsledku jsme získali 212,5 bodu, čímž jsme i přes dvě nuly splnili limit na známku D a umístili jsme se překvapivě na 4. místě (z 9 startujících).
Atmosféra opět výborná, rozhodčí byl Lukáš Jánský a stewardovala Lucka Pasler, poblíž byl potok, takže v tom ukrutném vedru jsme měli kde vyplavit psy, takže si to Atík i Rupík pořádně užili. 

29.8.2011 Máme za sebou několik dalších akcí. 
13. srpna jsme vyrazili do Úhonic zatrénovat si na obedience "Závodech bez účasti border kolií". 
Vyrazili jsme v kompletní sestavě a Radka Dacejová (organizátorka) mi nechala po závodech prostor na trénink, nijak časově mě neomezovala a ještě nahnala holky pomocnice, aby mi dle mého přání rozestavěli kužely atd. Jsem jí za to moc vděčná. Ve svojí splašenosti jsem si zatrénovala jen s Atíkem (páč jsem to tak přece měla naplánované a domluvené, že) a vůbec mi nedošlo, že bych potom třeba mohla vzít na plac i Rupíka, aby si zvykal na prostor a prostředí, zvlášť, když byla Radka tak vstřícná. 

Další víkend jsem měla vyrazit - a taky vyrazila - na obedience trénink do Mostu. Jenže jsem si spletla den a vyjela jsem v půl čtvrté ráno v sobotu místo v neděli. Naštěstí shodou okolností mi bylo připomenuto, že je to v jiný den ještě před Prahou a já se vrátila domů odhodlaná zopakovat si celou anabázi v neděli. Zřejmě to bylo znamení z nebes, protože už jsem se pár dnů cítila hrozně unavená a když mi večer došlo, že pojedu opět v půl čtvrté ráno přes celou republiku - vzdala jsem to. Zřejmě bych nedojela ani pár kilometrů. 

Včera jsme se zúčastnili na cvičáku sranda závodů v agility, které byly pořádány pro členy našeho cvičáku, kteří chodí na agility tréninky.Závodili pochopitelně oba hošíčci a akce byla naprosto bezvadná. Tereza připravila pro začátečníky i pokročilé zajímavé soutěže, počasí bylo nádherné a panovala skvělá atmosféra. Závodů se zúčastnilo celkem 14 psů, což je slušný počet a je vidět, že zase "u nás" na cvičáku mají lidi do agilitění chuť. 
U Atilly se stalo něco naprosto neuvěřitelného - v parkuru o 18 překážkách neshodil ani jednu (!!!) překážku. Nechápu, asi mi to dělá naschvál a zkouší co vydržím :-))) Zato v druhé soutěži už se projevil normálně a shodil co se dalo. Nakonec skončil ve své kategori na třetím místě (byli sice jen tři soutěžící, ale takhle to lépe vyzní, než že byl poslední, ne :-) ). 
Rupík jakožto začátečník absolvoval paralelní běhy (systém každý s každým) a poté ještě jednu soutěž, takže běžel celkem 13 běhů!!! Což Rupík, ten si vesele skotačil přes překážky, ale panička při posledních bězích myslela, že padne. Nakonec Rupík vybojoval v konkurenci 7 psů čtvrté místo. 
Jsem za tyhle závody Terce vděčná, po dlouhé době akce, která byla pohodová. Bohužel ne všechny letos takové byly... 

Do galerie jsem vložila odkaz na fotky z tréninků agility od Šárky Petříkové, Jana Hladkého a Jana Dvořáka, kde se na fotkách vyskytují i Atík s Rupíkem, bohužel na některých i s mojí osobou :-(

10.8.2011 Trochu jsem zaktualizovala stránky. 
Vypadá, že léto končí dřiv než začalo a my začínáme mít na pilno. Skoro každý víkend budeme na nějaké psí akci, chtěla bych aspoň něco spojit s víkendovým pobytem a trochu si ještě užít dovolené. Ale vzhledem k tomu, že Jirka asi nevyšetří volný ani jeden víkend, vidím to dost pesimisticky. 
Tento víkend jedeme na závody do Úhonic "No borders", máme tam domluvenou možnost tréninku až všichni odcvičí. V neděli pojedeme zřejmě na kukandu a hlavně na socializaci na závody agility do Soběslavi. Příští víkend se mi naskytla příležitost jet na intenzivní obedience trénink se Zuzkou Coufalovou do Mostu, další týden bychom měli mít na cvičáku sranda agility závody, a potom máme dva víkendy za sebou závody v obedienci - jeden týden v Plzni a následující týden v České Třebové. 
 
 

17.7.2011 Máme za sebou další tábor s Katjou Taminnen, který byl letos zaměřen na závody, chování na nich a jak je co nejlépe zvládnout. Cvičila jsem s Atíkem a Ruprecht se celý týden procházel s Jirkou po Orličkách.
 Také máme za sebou s Atíkem další závody v obedience, ve kterých jsme v "naší" kategorii (OB-Z) skončili na prvním místě (ze čtyř  ) a povedlo se nám splnit zkoušku (každý závod v obedienci je se zápisem zkoušky, samozřejmě pokud splníte body) na krásných 252,5 b., což je známka VD. Hlavním plusem pro mě bylo, že Atík neopustil cvičební plac a tím se nedisknul. Jak málo stačí někomu k radosti, že.   

9.7.2011 Včera měl Ruprechtík svojí premiéru na agility tréninku začátečníků. Byl moc šikovný, nenechal se ostatními psy a lidmi rozptylovat, akorát na konci už toho na něj bylo zřejmě hodně a při posledním "vystoupení" mi odbíhal za jedním koliákem. Jirka mi potom přivedl na pokročilé Atíka, takže jsem strávila celý večer na cvičáku. Na pokročilé dorazila i kamarádka s foťákem, takže zde si můžete prohlídnout fotky z tohoto tréninku. http://bilksa.rajce.idnes.cz/Agility_8.7.2011/  Autorem je Šárka Petříková. Za pozornost stojí především fotka, kde ukazuju naprosto nesmyslně, nelogicky a zbytečně (ale o to víc urputně) kamsi do nebe :-) Klasický příklad mojeho vztahu k agility - prostě totální dřevo. Dále stojí za povšimnutí technika Atíkových skoků. Tuším, že na žádné fotce není po skoku laťka na svém místě, případně je patrné, že po dokončení skoku musí dle všech zákonů fyziky laťka padnout. Hlavně, že jsme oba z agi radostní, že.
Minulou sobotu jsme si udělali "rodinný výlet" k pramenům Lužnice, který se vydařil. Fotky budou co nejdříve na rajčeti. 
No a zítra ráno razíme směr Záměl u Potštejna, kde bude týden Rupík s Jirkou poznávat krásy Orliček a já se s Atíkem pokusím posunout zase o kus dál v obedienci pod vedením Finky Katji Taminnen. 

12.6.2011 Na rajče jsem dala fotky z tábora s Varvarou. Za povšimnutí stojí zejména nové plemeno - borderpointr :-) (máma i táta jsou s PP :-) ) a maskot tábora - čtyřměsíční barzojí slečna. 

8.6.2011 V neděli jsme se vrátili z tábora s ruskou reprezentantkou, vynikající závodnicí světové špičky obedience a jak jsme zjistili i se skvělou trenérkou a bezprostředním, milým člověkem Varvarou Bolshakovou. Tábor se konal opět v již osvědčeném kempu v Záměli u Potštejna a byl jedním slovem super. Tak jako na každé akci podobného typu jsem si dělala poznámky do svého sešitu, kam mi vždy přibudou jedna, dvě, vyjímečně tři stránky nových informací. Po dvou dnech tohoto semináře jsem však myslela, že budu muset koupit další sešit a nebyla jsem rozhodně sama. Varvara také přivezla svoje psy, s kterými jede za měsíc na MS do Paříže a po obědě a večeři chodila trénovat. Ani to jsme si nenechali ujít a jenom jsme valili oči. Na táboře jsem fotila, snad se brzo dostanu k nahrání fotek na rajče.  

23.5.2011 Teď bych tady měla psát o tom, jak jsme dopadli na sobotním neoficiálním dogtrekku "Novohradské toulání", kam jsme se s Atillkou přihlásili na trať 41 km. Bohužel Atík dostal v pátek ráno průjem a tak jsem nechtěla nic riskovat a nikam jsme v sobotu nejeli. Průjem v průběhu sobotu pomalu ustal, Atík ožil a zřejmě aby se mi pomstil za to, že jsme nikam nejeli, si rozřízl polšťářek na přední pacce. Takže momentálně kulhá a pokud možno srůstá. 


16.5.2011 V sobotu jsme vyrazili v plné sestavě na Atíkovy první obedience zkoušky na cvičák do Prahy Libně. Trénink před zkouškami (každý soutěžící má nárok na dvouminutový trénink v soutěžním prostoru) dopadl výborně, čtverec i aport přes překážku a krátká chůze u nohy se zadařili a tak jsme s nadějí čekali na samotnou soutěž. Atík se tradičně snažil nakrývat všechny feny, které se kolem nás jen mihly, ale na to už jsem zvyklá a neměla jsem problém upoutat Atíkovu pozornost ke cvičení. Ovšem do doby než přijela háravá fena a mně bylo jasné, že to bude konečná. Z celé široké škály cviků jsme předvedli pouze odložení v sedě trvající cca 15 vteřin, poté Atík nevydržel a rozběhl se nabídnout své sexuální služby právě zmíněné háravé fence. Z odložení měl výhled přesně na hlouček psů, odkud mu pod nos šla ta úžasná, libá vůně. Nutno říct, že pracoval systematicky, než jsem k němu doběhla, pečlivě kontroloval jednu fenu po druhé, kteráže je ta nelepší. Tím jsme se samozřejmě diskvalifikovali. Je pravda, že zkoušky nesedli většině a disklo se poměrně velké množství psů a i ti, kteří dokončili nepodali zrovna dobré výkony, holt ne vždy se poštěstí. 
Já jsem si šla ještě s Atíkem bezporstředně po odcvičení háravky tréninkově zkusit alespoň soustředění se na mě, ale nemělo to smysl, Atík okamžitě zjistil, kdože těsně před námi cvičil a už akorát s čumákem u země slintal. Zkusila jsem si s ním tedy alespoň kousek dál odložení, kdy jsme dělali sparing partnera jednomu psovi. Bylo to asi dvacet metrů od cvičebního prostoru a Atík už se byl schopen na mě alespoň soustředit a odložení jakžtakž udělal jak v sedě tak v leže. Jeho sexuální apetit je a bude asi největším problémem vůbec, budu muset hodně trpělivě pracovat na soustředění v přítomnosti fen. Vždyť nejde o zkoušky, Atík je jak smyslů zbavený, když kolem něj projde fena, byť kastrovaná, i v běžném životě. 
Když se začal po areálu pohybovat Rupík, nikdo nevěřil, že je to ten pes, jehož osud jsem jim před časem líčila. Rupík byl naprosto v pohodě, nechal si cokoli od kohokoliv líbit. Obzvláště konsternován byl z Pixličky (papilon), kdy chvíli seděl, nevěřícně na ní koukal a potom se jí dotkl tlapkou čumáku s výrazem "proboha, je to živé?" a stali se z nich kámoši. Lucka byla ráda, Pixlička si moc se psama hrát nechce, takže bude mít aspoň na táboře s Varvarou parťáka, s kterým může řádit. 
Opět, tak jak už je to pro obediencové akce typické, byla bezva atmosféra, hromadně jsme sežr ... ééé... snědli veškeré domácí Tiramisu, které prodávali v kantýně, pobavili se a frčeli k domovu. 
V sobotu nás čeká 41 km v neoficiálním dogtreku v Novohradských horách a náš cíl je jasný - PŘEŽÍT. 



4.4.2011 Tak máme po bonitaci, Atík byl v neděli uchovněn. Na bonitaci jsme přijeli poměrně brzo a Jirka (i přes moje frfňání) naštěstí vyrazil k přejímce, kde bylo zatím pár lidí. Díky tomu jsme dostali číslo 8. Okamžitě, jakmile došel ke stolku, kde probíhala přejímka, začaly přijíždět davy lidí a hned se utvořila fronta a čísla narůstala. Takhle jsme byli hodinu po zahájení vyřízení a mohli jsme jet domů. Nás ale velice mile překvapil prostor, kde se bonitace konala - zámeček Kvasiny - a především paní majitelka, která se celé akce s úsměvem zúčastnila. Průběžně jsme byli upozorňování, že psi se mohou navolno(!) pohybovat kdekoliv - tedy v zámecké zahradě, na nádvoří, ale dokonce i ve vnitřních prostorách, které byli při této akci otevřeny. Toho jsme samozřejmě využili a po Atíkově předvedení jsme se šli projít do zámecké zahrady, kde se Atík vykoupal v rybníku a poté jsme si prošli krásnou alej vedoucí ke vchodu do zámečku. Kdo chtěl, mohl se také zúčastnit prohlídky přístupných prostor v zámečku s komentářem paní majitelky. 

3.3.2011 Dnes jsme absolvovali s Atíkem poslední vyšetření potřebné k uchovnění. Bylo to oftalmologické vyšetření na onemocnění PRA. Celý proces na veterinární klinice Erika byl naprosto neuvěřitelný, dlouho jsem nic podobného nezažila (nudíte se, chcete se pobavit? - tož vyrazte právě tam), ale vyšetření jsme podstoupili a výsledek je skvělý - Atík je negativní. Můžeme tedy směle vyrazit na bonitaci a doufat, že Atíka uchovní.
Dále jsem obdržela od kamarádky velmi zajímavý mail - pořádá seminář obedience s nikým menším než je Ruska - Varvara Bolshakova. Jelikož se mi projev této světově uznávané závodnice velice líbí a její semináře, které pořádá po celé Evropě jsou vyhlášené, nezbývá mi nic jiného, než se přihlásit :-) Zřejmě budu muset vykrást banku nebo jít žebrat, ale tohle si ujít nenechám!!!!!

21.2.2011 Tak jsme vyrazili nečekaně v sobotu večer a v neděli večer na agility tréninky ke Karolině, měla dvě volná místa. Naštěstí už ne do haly v Podolí, ale Karolina teď trénuje v hale na Pandě. Tam už jsem cca před dvěma lety byla na obedience tréninku s Wilíkem, takže to není prostředí mě úplně neznámé. Pandičky postavili halu s dobrým povrchem (drcená guma), takže jsem nemusela vyklepávat ze sebe, ze psa a ze všech věcí písek jako posledně. Po dlouhé době náš první trénink (holt na sněhu prostě trénovat agility odmítám), tak jsem čekala, jak se srovnáme. Úspěchy střídavé - u něčeho mám pocit, že jsem naprosto natvrdlá a k tomu všemu mám ještě natvrdlého psa, u něčeho nám to docela šlo. Tradičně chválení jsme byli za zony. Něco potrénujeme sami a od Káji mám slíbeno, že mi pošle rozpis tréninků, tak snad budeme zase trénovat pravidelně. 
Rupík je u nás čtrnáct dnů (už by si taky zasloužil, abych mu tady na webu vytvořila profil) a začíná se projevovat čím dál tím víc. Bohužel měla zřejmě Gabča pravdu a víc a víc v něm začínám objevovat teriéra. Rozhodně vlastnostmi. No, naděje umírá poslední, snad se mi to jen zdá :-)

15.2.2011 Rupík je u nás už týden a já nestačím žasnout, jaké dělá pokroky. Fyzicky by dnes už nikdo neřekl, že kdy strádal, akorát ocásek má jako potkan - omrzlá, odůmřelá tkáň se oloupala, takže je teď ocas na konci holý. Už se začíná i trochu projevovat a myslím si, že z něj bude pěknej uličník. 
Asi největší problém budou chlapi. Od začátku se jich hodně bojí, doteď si nezvykl na Jirku a když je zahnaný do kouta, tak na ně vrčí. Asi si podám inzerát do rubriky "Ona hledá jeho" a budu verbovat chlapi k nám domů, aby Rupíka prokrmovali a hladili. 
Taky Atíkovi pořád nerozumí. Tomu už došla včera trpělivost, přítáhnul spoustu hraček, kosti a míčky a velice intenzivně začal kolem Rupíka tancovat. Říkala jsem si, že tyhle gesta už musí pochopit i slepej, hluchej a blbej - Rupíček truhlíček jenom stál koukal střídavě na mě a na něj a nic. Bylo to vtipné, ale zároveň mi jich bylo obou líto. 
Další věc je pobyt venku - zvlášť když se teď ochladilo. Rupíkovi se venku prostě nelíbí a nelíbí. 

9.2.2011 S Atillkou jsme se zúčastnili výstavy Duo Cacib Brno. Vyrazili jsme s kámoškou Charlottkou a její paničkou (s tou jsme měly i společný pokoj v penzionu, kde jsme byli ubytovaní) a s Howkeym a jeho páníčkem. Výstava probíhala pro nás klasicky - když jsme si zkoušeli nácvik v kruhu před začátkem posuzování, opět jsem nabyla dojmu, že si uřízneme ostudu, protože nebudu schopná Atillu ani předvést. A opět jako vždy - při posuzování se choval normálně a nechal se vystavit. V sobotu i v neděli jsme dostali VD. Přesto se mi výstava moc a moc líbila. Především posuzování bylo takové, na jaké u nás opravdu nejsme zvyklí. V sobotu norská rozhodčí a především v neděli britský rozhodčí nás posoudili tak, jak by to dle mého názoru mělo vypadat. Žádné několikavteřinové mrknutí na psa pokud možno z dálky, aby snad, proboha, nebyl rozhodčí oslintán, A pokud se vše zdá v pořádku, dá se automaticky V. Britský rozhodčí nás ani nenechal běhat všechny společně. Bral psy po jednom a měli jsme každý jednotlivě zaběhat trojúhelník, kruh a přímku. Následovalo prohmatání kompletně celého psa, od hlavy až k patě a samozřejmě kontrola zubů. Norskou rozhodčí Atík olízl, omlouvala jsem se (myslím, že nemalá část našich rozhodčích by se tvářila minimálně nesouhlasně), ona však s úsměvem odvětila, že "kiss is all right". Posudky v sekci výstavy. 

Další a největší novinkou je, že přibyl další člen do smečky. Tak dlouho jsem se dohadovala s Jirkou, co si pořídit, kdy atd., až osud rozhodl za nás. Kamarádky tatínek našel minulé úterý v těch šílených mrazech úplně zmrzlé štěně. I přesto, že jeho stav vypadal v prvních dnech vážně, vykřesal se (především díky pomoci veterinářů) a přežil, zdá se, bez vážnějších následků. Má jen omrzlé packy, ale ty se spraví. Horší bude ocásek, tam mu zřejmě zčernalá tkáň uschne a odpadne. Také se mi zdá, že má prošlapy, vše chci konzultovat s MVDr. Štouračem. Kamarádka si nemohla pejska ponechat a tak putoval k nám. Nechápu, kde a jak mohl žít. Z jeho chování je zřejmé, že vůbec nezná psy (k Atíkovi se chová jako k věci, očuchá si ho a jde dál) a asi ani lidi. Neumí jíst z ruky, nechápe, že z prstu se dá dobrota slíznout, neumí si hrát, nechápe vůbec hračky i když je před ním táhnu směrem od něj. V tomhle se ale hrozně zlepšuje, včera začal sledovat prsty u rukou. Jediné na co reaguje je jakékoli žrádlo. Krájela jsem kuře, sehnula jsem se pro něco k zemi a on se mi vší silou zarafnul do ruky a nechtěl se pustit. 
Zatím mu musíme dát čas se se vším vyrovnat a hlavně ho vykrmit. Dostává každé tři hodiny žrádlo a jistě se vše spraví. Mentálně se minutu od minuty zlepšuje, také jsem mu začala přidávat vitamin B (Pangamin), aby měl mozek pořádnou podporu. Není mu víc než tři měsíce (podle zubů) a jmenuje se Rupík neboli Ruprecht von Neuhaus.
Do galerie jsem přidala fotky z Brna a fotky Rupíka.  

12.1.2011 V pondělí jsme s Atíkem vyjeli po dlouhé době na trénink obedience ke Kristýně Másilkové do Prahy, do haly v Lužinách. Byl to intenzivní, celodenní trénink. Trénink byl celkově koncipován pro začátečníky, takže byl spíše teoretický, zaměřený na zkušební řád, pomůcky, nácvik jednotlivých cviků, nácvik bez psa atd. Ale nám to nevadilo ( v propozicích to uvedeno bylo, takže jsem s tím i počítala ), protože opakování je matka moudrosti a byl tudíž i prostor na diskuzi o některých drobnostech a detailech ve zkušebním řádu už jen proto, že Kristýna je rozhodčí i steward. Došlo i na některé cviky, já si vybrala čtverec, protože díky sněhu jsme ho s Atíkem naposled dělali někdy začátkem listopadu. Překvapil, hošíček, a ukázal, že vůbec nic za ty dva měsíce nezapoměl. Mě Kristýna tradičně spérovala za zbrklost a za chůzi u nohy, protože když jsem nervozní (a to jsem u Kristýny vždycky, ale při závodech samozřejmě taky), tak chodím nepřirozeně a pro psa absolutně nečitelně a chaoticky. Kamarádka si do poznámek po tomto výstupu poznamenala "nechodit jako blb". Tím je myslím řečeno vše.