Atilla a Ruprecht

Novinky



13.9.2012 
Konečně máme nové stránky, jupííí


13.8.2012 Nějak nezbývá čas na aktualizaci a tak tady je malé shrnutí za poslední dva měsíce. 
V červnu jsem si prodloužila Instruktora Kubu Obedience ČR. Ještě mi tedy chybí splnit několik věcí, které jsou každoročně povinné pro prodloužení instruktorské licence, ale to do konce roku zmáknu. Prvním krokem bylo školení s předsedou komise FCI pro obedienci - Johannem Kurzbauerem. 
V červenci jsem se vypravila s Rupíkem na víkdovku s Pavlou Klučkovou a Klárou Reinischovou. První akce na kterou jsem se hlásila a která byla blíž než 150 km - úžasné. Nicméně problémy s autem na cestě způsobily, že jsem stejně pouhých 90 km jela tři hodiny a přijela jsem s šíleným zpožděním. Klára s námi dělala celý víkend hry pro větší kontrolu a drive, "pozitivní motivaci" a další věci převážně podle Susan Garrett. Pavla se věnovala výhradně agility. Přihlášení mohli libovolně přebíhat a účastnit se výcvikových úseků dle vlastního uvážení. Já s Rupíkem jsem celý víkend zůstala u Kláry a byla jsem moc mile překvapená, Klára výcvik vedla opravdu výborně. Jinak jsem ale z místa konání byla dost rozpačitá. Po nás začínal týdenní tábor a s několika kolegyněmi jsme se shodly na tom, že bychom si tam týden nedokázaly představit. Ale asi už jsem moc zhýčkaná ze všech těch táborů, které jsem absolvovala a kde vždycky bylo perfektní zázemí šité na míru pejskařům a výcviku. To ale nic nemění na tom, že vlastní výcvik byl výborný. 
Minulý víkend jsme vyrazili v kompletní sestavě na dovču do Konstantinových Lázní a protože v den nástupu se nedaleko odtud, v Plzni, konaly závody obedience, vyjeli jsme už ráno a dopoledne strávili na závodech - pouze na čumendu a pokec. Protože bylo málo přihlášených závodníků do kategorie OB-2, vypomohla jsem s Atíkem a odcvičili jsme si odložení, kde jsme doplnili skupinu. Samozřejmě jsme se šli opět s několika známými venčit a psiska hromadně vtrhla do velmi špinavého potoka. Za normálních okolností by to nevadilo, ale my měli za chvíli dělat dobrý dojem při přebírání chaty v Konstantinkách, kde ještě ke všemu byl povolen jen jeden malý pes, oba hafany nám povolili vyjímečně, z dobré vůle. No, radši jsem psy při přebírání chaty nechala v autě. 
Atíkovo odložení bylo jediné cvičení, které se v tomto týdnu odehrálo, dovča byla úžasná, večer jsme se vraceli všichni (i psi!!!!) unavení z celodenních výletů. Kupodivu ani Jirkovy nohy nevypověděly službu a kolena i kosti vydržely projít všechna naplánovaná údolí potoků, hradiště, zříceniny, hrady, kostely a kláštery. 

18.6.2012 V posledních dnech jsem na poslední chvíli překopala naše "psí" plány. Do Olomouce na přednášku Františka Šusty jsem nejela, protože jsem v tomhle termínu nakonec byla úplně někde jinde. Na poslední chvíli jsem se přihlásila na obedience tábor s Varvarou Bolshakovou. Bylo to opravdu na poslední chvíli, kdy se uvolnilo jedno místečko a kamarádka mě na to hned upozornila. Akce se konala v Tanvaldu a byla opět bezvadná. Na Varvaře jsem byla v loňském roce jako divák, takže jsem věděla do čeho jdu. Pár fotek od organizátorky Lily Skorochodové - https://plus.google.com/photos/103819852663525750786/albums/5754621578490888657?banner=pwa
Tento víkend jsem měla jet na závody do České Třebové. Organizátorka, p. Skalická mi ale vyšla vstříc a umožnila mi se ještě na poslední chvíli odhlásit. Jirka měl netradičně o víkendu volno takže jsme mohli vyrazit k rodičům do J. Hradce a strávit ho v přírodě. Mamka se k nám na výlet přidala a táta se zatím doma staral o náš dostatečný příjem kalorií, které jsme venku ztratili.
Ve středu mě čeká školení rozhodčích, stewardů a instruktorů obedience, které pořádá Klub obedience se školitelem nejpovolanějším, p. Johannem Kurzbauerem (AUT), který je prezidentem komise FCI pro Obedienci. Deset dnů poté proběhnou zkoušky, které budou probíhat formou písemného testu a praktických ukázek. Chci si obnovit instruktora, proto jsem se také přihlásila. Snad se zadaří. 
Kamarádka mi připravuje nové webové stránky, tak je snad brzo dáme dohromady. Zatím jsem hlavní brzdou já, nejsem schopná jí prostě dodat informace. Pořád někam jezdím, myslím, že už nedělám nic jiného než že balím, vybaluju, dřepím v autě případně vlaku a ženu se někam na druhou stranu republiky. Ale už mě snad žádné akce v létě, kromě víkendu u Pavly Klučkové, kam vezmu Rupíka, nečekají, takže si snad letos užiju léto v klidu. Jediné, co bych moc chtěla, podniknout pár dogtrekků - ať už oficiálních nebo jen sama, naplánovat si na celý den pořádnou, hezkou trasu a vyrazit....   

30.5.2012 Týden po Úhonických zkouškách jsme se opět vydali na další obediencovou akci. Na kladenském cvičáku se konaly závody, takže jsem nás s Atíkem přihlásila do OB-1. Na těchto závodech jsme v minulosti ještě nebyli a protože jsem od známých slyšela velkou chválu na vdolky ze zdejší kantýny, moc jsem se těšila. Někdy mám dojem, že na akce jezdíme všichni podle toho, co kde mají dobrého. Zaujaly mě informace, které před závodem přišly mailem (těsně před každou obe akcí chodí informace, kde je časový rozpis, pořadí cviků, plánek chůze, atd.). Už pořadí cviků bylo pro nás "výborné". Hned první dva cviky byly naše nejoblíbenější (aport a čtverec) a tak nějak je v závodech využíváme jako odměnu, takže tentokrát jsme si je vyplácali hned na začátku. Zato chůze byla až na posledním, osmém místě, kdy už psi jdou prostě s pozorností trochu dolu. I nákres chůze u nohy byl zajímavý, myslím, že takhle složitou jedničkovou chůzi jsem nikdy nešla (ani s Wilíkem), no, pořadatelé chtěli opravdu prověřit připravenost psa. A když se k tomu ještě přidala informace od těch, kteří už tyto závody absolvovali, že se na ploše nachází zaječí bobky a těsně za plotem řvou bažanti, byla jsem docela zvědavá, jak se s tím poperem. Ale zvládli jsme všechno dobře, získali jsme 261,5 bodu což je známka výborně a celkově to stačilo na první místo (z pěti). Organizace byla skvělá a ceny úžasné. Určitě povedu v patrnosti tenhle závod i příští rok a pokud to jenom trochu půjde, rádi se zase zúčastníme. 

20.5.2012 Právě jsme se vrátili z Úhonic, kde se pořádali zkoušky obedience. S Atíkem jsme poprvé nastoupili do kategorie OB-1 a zkoušku se nám podařilo splnit, bodové ohodnocení jsme dostali 243,5 bodu, což je známka VD. Moc se mi líbilo s jakou chutí Atík cvičil, jak nadšeně jednotlivé cviky plnil, míň už se mi líbilo provedení některých cviků a co mě přímo na...lo je moje nervozita chyby z ní pramenící. Jakékoli zkoušky nebo závody pro mě nic moc neznamenají, ale jen vlezu na plac a steward se zeptá "jste připraveni", jsem zralá na blázinec. Chudák Atík, tohle si nezaslouží, největší podíl na chybách mám prostě já kvůli nervozitě. A jak se dařilo? Ve stručnosti: příjemné překvapení bylo přivolání, které máme hodně mizerné a jsem vděčná za odložení, které vůbec netrénujeme mezi psy, takže každé jeho povedené skupinové odložení kvituju kladně. Radost mám ze čtverce, který jsme dali na plný počet bodů a paní rozhodčí řekla, že takhle přesně si provedení čtverce představuje. Vyfásli jsme bohužel i jednu nulu a to za dřívka. Nevím, co to Atíka napadlo - zvedl správné, pak ho položil a přinesl špatné, nechápu. Celkově dřívka v tréninku dělá velice dobře, ale na závodech s tím má nevím proč problém. Naše jistota - aport - také nedopadla nejlíp a díky komu? Ano, díky paničce. Při povelu pusť mi aport vypadl z ruky a Atík ho naštěstí ještě rychle zachytil než úplně spadl, ale samozřejmě výrazná srážka už tam byla. No a při aportu přes překážku, aby se to neopakovalo, jsem po aportu tak prudce skočila (aby mi nevypadl z ruky), že se Atík lekl a trochu odskočil, takže opět srážka.  
Nicméně tradičně velice povedená akce, kroužek starých známých obediencářů se opět sešel, takže jsme při společném venčení měli co probírat, zatímco si psi po odcvičení zaslouženě užívali procházky. 


6.5.2012 V sobotu jsme brzo ráno vyjeli do Kutné Hory, kde nás čekal první ročník neoficiálního dogtrekkingu Okolo Kutné Hory - přihlásila jsem se já s Atíkem na trasu 30 km. Atík, přestože mu ještě z pod jazyka koukají kusy stehů, už působí naprosto zdravím dojemem, takže jsem usoudila, že nemá cenu dogtrekk vzdávat - hubou přeci ten pes nechodí, že. 
Vypravili jsme se opět v plné sestavě, Jirka s Rupíkem si udělali vlastní program přímo v Kutné Hoře a jejím okolí. Já odmítla na startu od pořadatelů nabízeného frťánka a vyrazila jsem s Atillou na trať. 
Poměrně rychle po začátku jsem se "dala dohromady" se slečnou, která táhla bíglici (ano, čtete dobře, skutečně Sanynce se nechtělo do tahu a celou cestu ťapkala spokojeně vedle nebo za paničkou Zuzkou). Zuzka musela mít z mojí společnosti ohromnou radost především ve chvíli, kdy jsem naprosto neomylně zatočila - bohužel na druhou stranu než jsme měli jít. No nic, prohlédli jsme si tedy o jednu vesničku navíc, vrátili jsme se a vyrazili správným směrem. Když jsem se Zuzce omlouvala, pořád mi tvrdila, že jí to nevadí, že se měla také pořádně podívat. Asi má, chudák, slušné vychování a nechtěla mi spílat. 
V cíli už na nás čekal Jirka s Rupíkem, kteří se mezitím usídlili v "našem" táboře - kromě nás totiž absolvovali tento trek také Honza s Terkou (šli nebo spíš běželi trať 20 km a velice úspěšně - vyhráli každý svou kategorii) a Monika se svojí smečkou (ta si vybrala trať 10 km). 
Celkově se mi trasa moc a moc líbila, pořadatelé se opravdu vytáhli, prošli jsme úžasný kus přírody a i závěrečná část přes celou Kutnou Horu vedla krásnou stezkou.
Ještě pro úplnost výsledek - došla jsem na šestém místě ze šestnácti soutěžících (30 km, ženy) a čas jsem měla 6.32 min.   

2.5.2012 Včerejší první máj jsem oslavila cestou do Prahy na druhý díl Přivolávačů od A do Z dle SG od Pavly Klučkové. Podařilo se probrat všechno a já se těším až si hry vyzkouším, zvlášť, když mi na seminář přinesla Radka Spudilová nová přetahovadla, která mi pro kluky vyrobila. Bohužel to musím opět odložit, alespoň s Atíkem. 
V Atíkovi se totiž zřejmě probudily sklony k sebedestrukci. Poté, co se mu zahojily vazy v kotníku, otestoval si tentokrát pevnost tlamy. Na procházky chodím s baťohem nacpaným přetahovadlama, dumíkama na hledání, tenisákama do vody na házení apod. Klacky psovi zásadně neházím !!!!!!! Samozřejmě, při krátké polední procházce v běhu sebral ze země klacek, zakňučel a bylo. V pondělí jsme se veterináři pochlubili s tří centimetrovou tržnou ránou podél jazyka, ten ho uspal, ránu vyčistil a vyrobil krásných osm stehů. Takže poté, co se mu zahojili vazy a konečně bychom mohli vyvíjet nějakou činnost - musíme se pár dnů omezit jenom na věci, kde můžu (nebo spíš chci) jenom pamlskovat. Opět odsouváme tréninky agility i obedience na minimálně 14 dnů. No, tak alespoň v Úhonicích na závodech pobavíme, když nic jiného. 

16.4.2012 Ač jsem momentálně úplně namrzlá z víkendu, je tady opět jaro a s ním stále delší a delší dny a počasí vybízející (většinou) k aktivitám venku. 

Naše jarní výlety jsme začali koncem března výpravou do zrušených vesnic u Starého Města p. Landštejnem a prošli jsme tradičně na rakouskou stranu, kde "druhá půlka" vsi (tentokrát jsme byli v Konrači) normálně funguje bez ohledu na nesmyslné rušení těchto vesnic na české straně v 50. letech minulého století. Psi pojali první větší jarní výlet také tradičně - téměř se nezdržovali v mojí blízkosti a lítali neuvěřitelnou rychlostí po - nojo, kde všude lítali? Těžko říct, protože byli k vidění opravdu jenom okamžik a hned zase dusali dál vstříc krásným jarním vůním lesa. Takže jsem na ně většinu času - také tradičně - hystericky ječela, aby se laskavě přišli aspoň ukázat (ach ta pozitivní motivace). Takhle je to ale každé jaro a první procházky si holt musím protrpět. 

V dalším období jsme si několikrát zajeli na Rozvodí, právě tam totiž probíhalo (a asi ještě probíhá) "sasankové období", kdy je Novořecká hráz a okolí plná sasanek. Tohle období mi tam přijde nejhezčí a každý rok se tam párkrát vypravím. Za pár dnů už se tam nebude moct chodit, protože prodírat se s hafanama na vodítku mezi cyklisty a jim podobnou "svoločí" a nechat si od nich nadávat, fakt nemusím. Takže zase až na podzim, až bude listí krásně barevné.

Abych se tak moc neradovala a netěšila se na procházky, cvičení a jiné "blbnutí" venku, vyvrknul si Atilla před 14 dny kotník a pochroumal si vazy, vůbec nepochybuju, že mi to udělal naschvál, prevít. Kotník mu hrozně natekl a první dva dny nechtěl Atík vůbec chodit ani na venčení - dokonce se narval i za pračku, když jsem ho chtěla donutit jít se aspoň vyčurat a na nohu vůbec nedošlapoval. Popravdě, byla jsem docela ráda, že na ní nešlape, aspoň se pořádně hojila. Velice rychle se z toho dostal a po pár dnech jsem ho nemohla na vodítku udržet (takže jsem za ním alibisticky klusala - veterinář řekl, že má být týden na vodítku, tož byl na vodítku, co na tom, že stejně běhal, protože jsem s vodítkem v ruce s chudáčkem sprintovala, aby se náhodou netrápil, že). Ale už po týdnu byl naprosto v pohodě, vazy se mu hezky zatáhly.

V sobotu jsem odpoledne kluky navlekla do postrojů a zapřáhla si je do sedáku. Šli jsme jenom kratší trasu cca 15 km. Chtěla jsem vidět hlavně Rupíka jak to zvládne, před zimou byl v postroji jen jednou - přeci jen je to ještě mlaďoch. A zvládli jsme to všichni dobře, i Jirka, který se účastnil s námi na kole. 

V neděli jsme pomáhali při realizaci dogtrekku. Já jsem na začátku trochu pomohla s přejímkou, Jirka navigoval účastníky na parkoviště  a pak jsme byli na stanovišti krátké trasy, kde jsme kontrolovali povinnou výbavu a potvrzovali průchod tímto kontrolním bodem.Terka s Honzou, kteří trasovali, nám vybrali naprosto fantastické místo - v lese, u rybníčka. Vůbec mi nevadilo, že je hrozná zima a že mrholí nebo prší. To místo bylo nádherné, ostatně tak jako celá tamní oblast, kterou miluju už od dětství. Měli jsme s sebou oba psy, kteří si to taky parádně užívali, akorát při příchodu závodníků jsme je na chvilku zavřeli do auta. Potom jsme se odebrali do cíle, kde jsme ještě trošku pomohli, ale spíš jsme už jen trávili čas ve společnosti kamarádů pejskařů cpali se bizoní klobásou, gulášem a hamburgrem. Poté jsme odjeli domů rozmrznout, pár lidí tam ještě zůstalo - museli počkat na poslední účastníky čtyřicetikilometrové trati. 



14.3. Mám za sebou další semináře. Především seminář o stresu a agresivitě, který proběhl o víkendu v Praze - Suchdole a který jsem s napětím očekávala už od podzimu. Byl jedním slovem vynikající a holkám Urbáškovým patří velký dík za to, že do ČR pozvaly přednášet takového úžasného člověka jako je Anne Lill Kvam. V sobotu Anne mluvila naprosto jasně, věcně k danému tématu a seznámila nás nekompromisně s tím, co se děje v hlavách psů při různých situacích, s vnímaním těchto situací z pohledu psa a stejně tak nastínila řešení těchto problémů. V neděli pak proběhla praktická část semináře, kdy došlo na ukázku chování vybraných psů, analýzu jejich projevů, opět Anne doporučila řešení a dlouze se o jednotlivých případech debatovalo. Tento seminář byl jeden z nejlepších a nejpřínosnějších, který jsem kdy absolvovala.

V úterý jsem se večer vypravila opět do Prahy na úvodní seminář pozitivní motivace, který vedla Jana Kořínková. Nového jsem se nedozvěděla nic (popravdě, ani jsem to nepředpokládala), ale byla nutná účast na něm pro ty, kteří chtějí chodit na HafBO na výcvik pod vedením Jany, přihlašování bude povoleno pouze těm, kteří tento úvod absolvovali. Takže mám čárku a můžu se na některou hodinu k Janě přihlásit, prozatím bude mít výcvikové hodiny vypsané zhruba do června, potom se uvidí...

5.3.2012 Letošní jaro máme pěkně natřískané psími akcemi (i když hodně z těchto psích akcí je "bez psů" :-) ) a postupně už z nich ukrajujeme. 

Ve středu jsme vyrazili s oběma hošíky ke Kristýně Másilkové do Petcentra v Praze na trénink obedience. Byla jsem na to mooooc zvědavá, protože kluci nejsou zvyklí trénovat uvnitř a ještě ke všemu trénink probíhá v prodejně s psími potřebami, který je od vlastní prodejny oddělen jen plůtkem, pod kterým by se Rupík mohl krásně protáhnout. V prodejně nejen, že voní lákavé pamlsky a visí hračky, ale velmi hlasitě o sobě dávají vědět papoušci, opičky a jiná "havěť", která prodejnu obývá (mimochodem tam mají i několik surikat, které mám moc ráda). Takže jsem byla zvědavá, jak se s tím kluci (hlavně Rupík) poperou a měla s sebou pro jistotu přibalenou i stopovačku. Nebyla ale vůbec potřeba, kluci prostředí a řvoucí papoušky vůbec neřešili, Rupíka dokonce nerozhodili ani lidi s dětmi, kteří se za plotem na nás koukali a vykřikovali. Jen pán, který často kolem projel s rudlíkem s krmením občas mezi cviky trochu zaujal Atíka a Atík byl také o trochu pomalejší při běhaní (jestli to bylo povrchem nebo se mi "konečně povedlo" přetáhnout ho). Odcvičili jsme a já si ještě s příchozí skupinou, která měla trénink po nás, dala s Atíkem skupinové odložení a spokojeně jsme jeli dál. 

V sobotu jsem se opět rozjela do Prahy na přednášku o Přivolávačských hrách k Pavle Klučkové. O většině přihlášených jsem věděla, že nějakým způsobem už povědomí o hrách a tomhle způsobu výchovy a výcviku mají a tak jsem se těšila, že se dozvím o hrách, které nejsou tak běžně prezentované a které ještě neznám a hlavně, že budeme diskutovat. Protože ale na přednášce byli i naprostí začátečníci, vzala to Pavla hezky od základních principů. Ale mě to nevadilo, opakování je matka moudrosti a dost se jednotlivých principech a pravidlech diskutovalo a to mi taky hodně dalo.
 Na vlastní hry se dostalo až pozdě a přesto, že se přednáška protáhla skoro o dvě hodiny, zdaleka jsme neprobrali všechno, ale i tak to bylo moc přínosné a Pavla slíbila pokračování. 
 Musím říct, že to Pavla měla moc hezky připravené, utříděné, všechno vysvětlovala srozumitelně a když bylo potřeba, doplnila výklad videem. Někdy mám pocit, že lidé, kteří na tohle téma přednáší nebo pořádají přímo praktické výcvikové semináře to mají trochu chaoticky připravené (ale třeba se mi to zdá, třeba je to tak jenom pro mě chaotické), ale od Pavly mi to fakt sedlo. Máme slíbené pokračování, tak doufám, že se Pavla dobře trefí termínem, abych se mohla zúčastnit.

No a v sobotu a v neděli si návštěvu Prahy opět zopakuju, vyrážím na dlouho očekávaný seminář s Anne Lill Kvam na téma Strach a agresivita.

20.2.2012 V sobotu jsme vyrazili všichni na neoficiální obedience závod do Vlašimi, Rupík startoval ve třídě začátečníků a Atík ve třídě OB-1. Pro Rupíka to byla první akce a já byla zvědavá jak se popere s "fungováním" blízko stewarda, rozhodčího, mezi přihlížejícími lidmi a psy. U Atíka to byl první start v OB-1. V podmínkách, které tento závod provázely, jsem s naší účastí na téhle akci spokojená, až na Atíkovo odložení. Víc to asi nemá cenu komentovat. A ještě jeden poznatek pro mě - měla bych občas dát na rady zkušenějších kamarádek, které to se mnou a s hafanama myslí dobře :-) No a nakonec ještě umístění, i když pro tuhle akci bylo opravdu naprosto nedůležité - Rupík byl pátý z devíti startujících a Atík byl třetí - ovšem pozor, ze tří :-) Body nevím.
  Zjistila jsem, že potřebuju nutně sponzora. Je hrozně moc zajímavých akcí a přestože si vybírám ty, které jsou pro nás opravdu nejzajímavější, je toho nějak moc (zaktualizovala jsem Plánované akce). Také teď vychází spoustu zajímavých "psích" knížek, které rozhodně musím mít :-))) Takže sponzoři, hlaste se....

11.2.2012 Tak jsem si včera uvědomila, že přesně za týden jedu s oběma hošíkama na neoficiální závody v obedienci. Velmi mě to zaujalo, neboť díky mrazům skoro vůbec netrénujeme "obediencově", takže to bude asi sranda. Zvlášť s Ruprechtíkem. Zato ale umíme doma obíhat koště na obě strany, ťapat zadníma nohama po šikmé nebo i kolmě stěně, rvát čumák do košíku pro psy (ano, moji psi nejsou zvyklý na košík, což je ostuda), dělat "mrtvý" apod. :-))) Též jsme se obuli trochu víc do přivolávačských her SG. K tomu všemu nás "donutil" mráz. 
Taky mi v týdnu přišla permanentka na MS v agility. Huráááá, už se moc těším. Poté, co jsem se jí marně snažila vymámit z prodavaču v místech, kde prodávají TickerPro (neustále mi nutili vstupenky na jednotlivé dny), jsem si jí objednala v e-shopu a holt si za doručení zaplatila 60,- Kč navíc. 
Je to neuvěřitelný, ale mráz se psama nic nedělá. Jen, když teplota padne pod -15, začne Rupík zvedat nožky, pokud déle stojí na přemrzlém sněhu. Bohužel nejsou schopní pochopit, že v opravdu velkých mrazech nemůžou být venku déle než půl hoďky. Zvlášť když jsou oslintaný od jiných, podobně postižených psích jedinců a začnou okamžitě namrzat. Achjo, a mě je takováááá zimaaaa. 

15.1.2012 O víkendu jsme vyrazili v plné sestavě do Jizerek, konkrétně do Českého Šumburku, kde Karolína Eckschlagerová pořádala další ze svých víkendových výcvikových akcí. Tuhle akci jsme měli ozkoušenou už z loňska a opět jsme nebyli zklamaní - ba naopak. V pohodové, rodinné atmosféře jsme zkoušeli různé cviky, triky a "kravinky". Oba psy jsem měla přihlášené jako cvičící a oběma to celkem šlo, jen Atík je tradičně těžkopádný v používání zadních nohou (samozřejmě chyba paničky) a Ruprecht se moc nechce přetahovat v přítomnosti pamlsků (samozřejmě chyba paničky).