Atilla a Ruprecht

...psím pohledem...

Jak mi panička nepomohla

  Dneska vám povím o tom, jak mě panička nechala ve štychu.

  Byli jsme zase na procházce tam, kam chodíme hodně často, na Mokrých lukách. Když jedeme autem, nechá ho panička vždycky u Vydry, to je záchranná stanice pro zvířata. Já se tam vždycky za vraty musím pozdravit s Rikinou, potom se srnkama a občas tam s nima pobíhá i volavka a husa. A taky tam na mě vždycky čeká liška Agáta, ale ta není puštěná na volno, je ve svým výběhu. Prý by to byla docela sranda, kdyby tam na volno pobíhala s ostatníma, prý bych viděl, jak funguje v přírodě potravní řetězec. Teda alespoň jeho část.

  Když jsme se vraceli z procházky, šli jsme zase jako vždycky k autu, to nechává panička z boku Vydry, tam, kde nejsou vrátka. Já jsem moc dobře věděl, že tam moje kámošky srnky běhají, on mi napověděl Wilík, zase stál, ani se nehnul a čučel nepřítomně jak mimozemšťan - prý vystavuje nebo co. Ale já už moc dobře vím, co to znamená. No a ještě ke všemu na mě mrkla Agáta a trošku štěkla. Ona má ve výběhu takový podstavec a může si na něj vylézt a vidí na mě přes zeď. Ta je totiž asi dva metry vysoká. No já přeci nebudu pořád běhat ke vrátkům, ještě když na mě Agáta háže okem. Tak jsem si řek´, že to nebudu řešit (jako ostatně nic) a prostě k nim skočím. Panička otvírala zrovna kufr u auta, tak jsem se pořádně rozběh´ a skočil a ..... nepřeskočil. Zůstal jsem viset předníma packama za tu dvoumetrovou zeď  a očkem jsem koukal na paničku, jestli mě vidí, jestli jí dojde, že má přiskočit a nadzvednout mě, na co by jinak měla ty ploutve, že jo. Panička mě viděla, ale žádnou ochotu ku pomoci neprojevila. Naopak, zůstala stát jak solnej sloup a koukala jak kdyby byla lehce retardovaná (že ona asi je, tím by se mnohé vysvětlilo). Tak jsem tam visel a čekal co bude. Vzpamatovala se, zařvala, že se i Agáta polekala. Já se taky vyděsil, pustil jsem se a buchnul na záda. A když se mi nepodařil skok vysoký, dal jsem si aspoň sprint na 100 metrů ke vratům, kde jsem se konečně se všema pozdravil. A to už panička přidusala za mnou a musel jsem jít do auta. Vypadala nakvašeně. Pak jsem konečně pochopil proč. Prý začnu chodit na tréninky s pitbulama a amstafama, tam prý se takhle hezky do výšky skáče. No jo, jí mrzí, že jsem to nepřeskočil, ale když teda budu trénovat, jistě se zadaří. A taky mám slíbeno, že mě příště pomůže a hodí mě přímo Agátě na hlavu, to se prý nebudu stačit divit, jakej to bude tanec. Že by se mnou ještě chtěla dělat dogdancing? No, aby to nepřehnala, už toho takhle má až nad hlavu.

Poslední komentáře
03.06.2010 22:42:22: Ahoj Atíku, máš prima psí - ještě nezkušený život, prostě se s paničkou nenudíš a ona s tebou jakbys...